A… jak inspiruji ostatní, aby se nebáli a zkoušeli dělat to, co chtějí ;)

eva_cernikova_portrait_photo_roman_posmyk

* Píšu to jen pro dokončení tohoto blogu. Seznam většiny chyb, které fakt byly zpětně zbytečné, kdyby mi to někdo řekl dřív, třeba „z lásky k dívkám“;)) a pár „receptů na úspěch“ v práci i v životě, i to, co vím jistě (ano, inspirováno knihou Oprah Winfrey;), rozšíření témat tohoto blogu, to vše přijde do knihy – snad brzy. Jen by se tam hodily ještě nějaké další, pokročilé, funkční informace.:)

 

Poznámka: Chápu, že současný koronavirus je důležitější společenská otázka. Tak se omlouvám za tak malý blog.:) I když popravdě, nikdy jsem si osobnostně malá nepřišla (i proto, že jsem si – díky své vlastní aktivitě! – a možnostem v ČR, které jsou tu volně dostupné a zdarma pro všechny;), získala dobré vzdělání). A nemyslela jsem si to ani o ostatních (protože už mám i nějaké to dobré životní vzdělání;).

Než jsem zjistila, že přílišný respekt k druhým (a ne k sobě) škodí.

 

Víte, spisovatel, to je ten divný nerd, který nemá žádné kamarády, proto vypisuje své pocity veřejnosti. Má na to čas, protože celé dny prosedí u počítače. Místo toho, aby prožil… třeba ten život.

Proto se nikomu, kdo je normální, nechce psát.:) Navíc je ten proces dost pomalý.

Je však potřeba to rozepsat. Někdo to psát musí.;) Lidi, co už jsou dál, tak ti už si své hloupé začátky nepamatují, ti mají už svůj hype jinde:). Tak to proložím rýmy.:)

 

Kéž vám co nejvíc lidí,

které v životě potkáte,

řeknou pravdu o tom,

na co se zeptáte.

😉

***

A… „Co děláme v životě – promítá se na věčnost.“ 

***

První útok jsem zvládla sama…

Druhý jsem zvládla jen díky pomoci (přítele…?)

(Ano, to je ta osoba, která vám prý předzpívá píseň vašeho srdce, když ji vy zapomenete. Někdy vás zná lépe než vy sami sebe, pomůže vám udělat změnu, kterou byste sami nezvládli, neboť je to vaše slepé místo. Ucítila jsem poprvé jakési vysvobození z toho, že jsem překonala sama sebe, tak za tohle první velké vítězství vážně děkuji, sama bych to nezvládla. Tohle už bude trvalé.)

 

Vaše silná stránka je zároveň i největší slabinou.

 

Třetí…?

***

Čas bláznů. Čas her.

 

Takže, jakkoliv to předtím byl chaotický mix, začínám už v tom mít trochu strukturu: 

Level 1:

Nevíme, že je to hra.

Level 2:

Hra.

a) Nechci sakra hrát!

b) Musím hrát, jinak bude hrát někdo jiný.

Level 3:

nevím

nevím

nevím

Level xy:

Autenticita. Svoboda.:)

Proboha, tak tady se chci dostat!:-D

***

Zdálo se mi, že mi někdo pronikl do myšlenek. Chtěl mě tím dokonce ovládat.. Prý ať dělám, co miluji.;) Bylo to bláznivé. Mám strach. Vlastně je to celé dost děsivé.

Měla jsem štěstí. Protože:

„Dobrá rozhodnutí vychází z předchozích rozhodnutí špatných.“

😉

Prosím, neodkládejme možnost volby. Prosím, volme si svobodu. (I když to stejně mnoho z vás neudělá.)

 

Tak nějak hledal tipy… a tato forma komunikace… se zdá být dost obohacující.

Pak ptal se, proč s někým chci být, když tam není láska…

Musela jsem nad tím přemýšlet a myslím, že se mě to netýká ve smyslu, v jakém to myslíte vy.;) Já své dluhy znám, neměla jsem strach o sebe. Velká chyba. Tak už mě, prosím, nechte být.

Zeptejte se těch, kteří v tom mají nějaké výsledky a něco pro sebe tímto svým jednáním získali.;)

 

copyright-cerveny-stan-facebook

 

Taková ta fuchtle z ulice..;) Koště.. 😉 Povrchní „blbka“.. 😉

Já mám tuhle roli ráda.

Nebere si někdy servítky. Ale pozor, není namyšlená.;) Je to realistka. Umí být kamarádka. Není podlá, říká věci na rovinu. Vypadá nevzdělaně, ale ví, o čem mluví.

A navíc, je s ní zábava.:)

Ale, začínám chápat, jak moc celá tahle věc škodí.

Chtěla bych na vás zařvat zase já: „Wake up!“

 

Pokud si myslí, že jste hloupější než on, nebude vám to fungovat

 

Může to být i nevědomě. Otestujte si to, než bude pozdě a propadnete se do pocitů.

Nakolik si cení vás a vaší osobnosti. Názoru.

Dva mozky jsou vždy lepší než jeden.

Pak je ten druhý mozek totiž zbytečný.;) Jen vás na něco chce nebo potřebuje. Nebo potřebuje dokazovat něco sám sobě. Tím, že radí vám.;)

Někdy je nejlepší rada: vyhodit všechny své poradce. 🙂

Nejdražší věc na světě je: vlastní názor. 

***

srdce-a-mozek-eva-cernikova

Hranice kolem „srdce“. Tolik vrstev, kolik uznáte za vhodné. Asi pochopíte z obrázku, že neumím kreslit.:) Nově jsem přidala ještě to vedle. Seznamte se, tohle je váš mozek.:)

Víte, jak jsem podepsala svou nejhorší smlouvu?

Chtěla jsem, aby se cítil bezpečně.

(protistrana:)

Ano, nyní se můžete začít smát.

Je tohle hloupé?

Otázka je, pro koho z nás dvou ta situace vlastně byla smutnější. Jestli pro mě, nebo pro něj.

 

 

 

Ale byla to zase ta samá chyba, která mě už několikrát položila. Nečekám, že to bude v blízké budoucnosti jinak, proto ale sdílím následující úžasný obrázek, který snad vystihuje vše. Dělat business pro většinu lidí znamená hájit sám sebe a své zájmy. Titáni bojují i o pár švestek, poněvadž milují tu komunikaci, takže, jen proboha tam nechoďte s empatií a předpokladem, že s vámi někdo bude zacházet v rukavičkách, nebo snad dokonce, že bude myslet při obchodu i na vás.;) Tak nějak zjišťuji, že to jsou kecy. Zvlášť, pokud od vás nic oni nepotřebují. Nebo vás ohodnotí jako neperspektivní k další spolupráci nebo vztahu.

Nicméně, pořád ještě si držím rozlišovací schopnost pro danou situaci spíš než vlastního strachu, abych proboha neudělala tu samou chybu, i když se kolem změnili lidi, okolnosti atd.

Je ale nutné držet si hranice. A nechat si za práci dobře zaplatit. Všichni to víme, ale tak nějak často nedodržujeme.

Pochopit, že když mi někdo překračuje hranice a nedbá na moje varování, tak mi tím ubližuje. A já se tedy mohu bránit a ublížit jemu.

Ne, fakt jsem to dlouho ještě úplně nepochopila, ale lepším se s množstvím ran, které dostávám. Protože jen tak je můžeme začít dávat zpět bez nějakých větších úvah, jak moc ho tím raním.;)

Spoiler: čím jste v životě šťastnější a spokojenější, tím je to snažší ty pokusy odrážet a bránit se, tzn. umět aktivně ublížit;), když je to nutné. Je to od života tak trochu nefér, ale je to bohužel princip, který musíme přijmout. Pojmy síla a slabost bohužel pro každého z nás znamenají něco trochu jiného.

 

Citáty Oprah Winfrey mě drží nad vodou

 

Ještěže existuje Youtube a Oprah. Jinak bych se nedozvěděla, jak důležité je: „naplnit svůj šálek až po okraj“. Prostě, nemůžeme rozdávat to, co sami nemáme. To je asi ještě většině lidí známé. Jenže mi pomáhá i to vědomí, že i ona sama přiznává, že umožnit si to naplnění sebe sama jako první bylo pro ni složité. Myslím si to samé. Je to těžké právě v tom, že když jsme dole, už hodně a dlouho, nemůžeme tohle zvládnout sami. Kdybychom to uměli v dostatečné míře, pomůžeme si sami a nejsme tam, kde jsme se ocitli.

Pozn. Hodně dlouho (roky) jsem se spíš ptala sama sebe, jestli si vůbec chci pomoct… To je totiž základní otázka, na kterou si musíte upřímně odpovědět ano.

Ano sami sobě.

Jinak ty další věci nemají smysl, nic z toho nevydrží, protože to táhne jen vnější vůle a to, že ve společnosti něco musím… Ale žádný smysl. 

Mimochodem, také vím, co je to „úspěch“. Všechny ty todo listy a zaškrtávátka, co člověk dokáže zvládnout. A taky znám ten pocit, když jste „nahoře“ pro všechny ostatní kromě sami sebe. Kdy vy máte pocit zase takové plíživé prázdnoty, že jste po cestě selhali snad ve všem, co pro vás bylo důležité, že vlastně ta vůle po úspěchu vůbec nebyla vaší vůlí. Hlavně, že máte ten svůj „tick“ v diáři. I proto nemám ráda, když někdo někoho jen vlastní vůlí táhne tam, kam on vlastně vůbec být nechce, nedokáže se do něj vcítit, že ten „cíl“ se možná už změnil, že už pro něj není důležitý. Ale tohle ten „pomocník“ už nechápe, vidí jen člověka se slabou vůlí.

 

Další věc je samotný proces. Spousta lidí kolem bude mít kecy. Hlavně na téma vašeho sobectví. 🙂

To jsou přesně ti lidé, které kolem sebe už nepotřebujete.

Jasně, většina z nás asi nemá ráda lidi, kteří „myslí jen na sebe“. Už ale málokdo chápe, že když jste deprivovaní (jakkoliv), tak na sebe myslet potřebujete jako první. Většina lidí se bohužel neocitla v této situaci, proto vůbec netuší, co odsuzují, díky své ne/zkušenosti, nebudou to chápat, resp. co víc, budou vás za to kritizovat. 

To vás utopí ve vlastní vině, nebo budete pokračovat v tom, co jste dělali doteď (chtít se zavděčit), nebudete chtít nahoru.

Najedou zjistíte, že to, co tak samozřejmě rozdáváte druhým, tak oni vám neopětují (nebo asi není řečeno očekávání, co je pro koho důležité, prostě z nějakého důvodu se vám vrací…nic) … ale vy jste nechápali, proč to vadí, protože vám to nevadilo… aspoň ne do té doby, než když potřebujete stejnou službu.:) A najednou zjistíte, že tu nikdo není.

Teď už mám názor, že člověk, který to s vámi myslí dobře a trochu ví, jak žijete, tak by tento odsudek z úst nevypustil, spíš by vám pomohl k tomu mít se dobře.

 

 

***

 

 

Píšu to teď už jen pro úplnost a kontinuitu, protože „někdo to psát musí“, že. Vyžaduje to moře času, přemýšlení a sebeobětování vlastní kůže na trhu. Tak jsem se zase obětovala a vzala na sebe úlohu popisu svých failů, pocitů, snů a dojmů. Děkuji Bože, že už to nebudu dál sama sobě dělat, že už vím, že jsou věci, které si nezaslouží slyšet a vědět každý.          

Dělám to proto, protože mi to dává smysl… mít někde zdokumentovanou k životu zkratku a neopakovat věci, které, už je to i potvrzeno, nikam nevedou. Pochopila jsem už, že je potřeba mluvit před vámi především o úspěchu, a nedělat ze sebe člověka menšího, než jsem, jen proto, abych se zalíbila druhým/předešla domnělému konfliktu, nedokáže sám sebe přijmout a jít dopředu, ale nechává kolem sebe projít vše, a i přesto, že začíná jako první, končí jako poslední, protože „ostatní mají přednost“. Tak děkuji za tuto „novou úroveň“ vědomí, chcete-li to tak nazývat.

A přestože já bych si přála, abyste nemuseli opakovat to, čím jsem si procházela já, tak už vím, že vy byste mi to klidně přáli, aniž byste se nad tím vůbec pozastavili. (Neboť si tady plníte jenom své vlastní potřeby.;)

Než vám dojde, že to stejně tady o tom není, že část svého života prostě vždy obětujete i pomoci jiným lidem, a to dobrovolně nebo nedobrovolně, v tom si můžeme vybrat.;) 

Takže nechápu, proč si hrajeme na to, že svět „tam venku“ je chladné místo, kde se tak musíme chovat. Tohle si totiž vytváříme jen my sami – uděláme si válku, abychom pak měli mír, ten se nám pak ale nelíbí, proto rýpeme, kde se dá, a jede to znovu. Víte, já nevím, jestli tohle má nějaké ideální řešení. Budu tedy věřit, že po konfliktu vznikne něco lepšího, jsem za tenhle pohled fakt ráda.

Važte si každého, kdo takto přemýšlí, opravdu.

Minimálně to tedy přeje inovacím a pod tlakem stresu, že prohrajeme, vymýšlíme pak lepší technologie a zbraně hromadného ničení. Na to již máme generačně prověřenou expertízu. Já to asi ještě přežiji, tak mi to asi může být jedno, ovšem netroufám si odhadovat, zda to přežijí i vaše děti…

***

Spisovatelé, to jsou takoví ti nerdi, kteří nemají žádné kamarády, tak vše vypisují veřejnosti. Mají na to čas, protože celé dny prosedí u počítače. Místo toho, aby prožili… třeba ten život. Proto se nikomu, kdo je normální, nechce psát.:) Navíc je ten proces dost pomalý.

***

Pochopila jsem ale už, že když někomu dáváte vaši práci, má mít k této práci úctu a má si jí vážit, resp. nemá si jí nevážit anebo dělat, že neexistuje. Tohle musím uznat první já sama, víc nepotřebuji. 

 

Jak otočila situaci a tak se na začátku můj úspěch nakonec stal zdrojem k jejímu úspěchu

 

 

 

 

 

 

***

 

A jsem ráda, že mě už jednoho dne přestalo bavit knihy jen číst. A začala jsem toužit je psát.

Abyste je mohli psát, musíte mít o čem.

Musíte to první nějak žít. I kdyby to bylo jen ve vaší hlavě.

 

 

Nenávidím lidi, co mi říkaj, co mám dělat. Nerespektují ani to, že já se umím na radu zeptat i sama. Že tohle už umím.

Nenávidím ty zkurvené sračky, co neuměj ani to základní – respektovat druhý lidi a jejich vlastní rozhodnutí. Co musej furt být ta hlava..

Nejradši bych zařvala: držte už huby!

Někdy je nejlepší rada – vyhodit všechny své poradce, co o vás ví hovno a jde jim akorát o sebe a jejich ego, jejich hype.;)

Mi stačí, když se ke mně budete chovat tak, jak se k vám chovám já. Když už to líp neumíte.;)

Tak aspoň takový to slušné lidské minimum.;)

Kterého zatím ani nejste schopni.

 

„No access to brains!“

„Don’t fucking tell me what to do.“ 😉

Nechte, prosím, svůj mozek přede dveřmi. (Hlavně, když jdete komunikovat se mnou:-D 😉

Jeho přehnané užívání škodí vám i vašemu okolí.

😀 Kdo se těší stejně jako já?

Brainwashing T.R.A.I.N.I.N.G 😉 

 

Dobrý učitel vás hlavně musí milovat.:) Chtít, abyste byli lepší verzi SEBE.;)

Nepodceňuje. Nedělá předčasné závěry a soudy.

On děkuje vám, ne vy jemu.;)

 

Taylor Swift. Miss Americana. Pro mě ano. Jsem „swiftie“ a veřejně to přiznávám. Protože je velmi inteligentní a schopná. Její texty jsou více než skvělé, vyčnívají nad ostatními. Má biliony shlédnutí na Youtube (stejně jako pop, o kterém jsem si myslela, že jde o parodii). Ale stejně podstatnou část kariéry bojovala s respektem, nikdo jí to nevěřil. Mysleli si, že její hvězda zajde. Možná si pamatujete na předávání cen Grammy, kdy Kanye West vtrhl na pódium a během přímého přenosu, kdy za ni děkovala, jí vzal mikrofon, aby sdělil publiku, že cenu měla dostat Beyoncé. Prostě jí to „naprosto samozřejmě“ 😉 sebral.

To byl pro Taylor zásadní okamžik. Nejen v tom přestat se prosit za uznání, za posílení její kariéry, kterou už měla dávno.. pak boj o práva, která jí její management nechtěl vydat na její vlastní písně. Přesun své práce pod vlastní značku, a tím pádem získání plné kontroly nad vlastními zaslouženými příjmy…;) Jiná tvorba.

Tato diskuze mě pobavila. Proč si stále lidi myslí, že tato „holka“ nic neumí?

taylor_evacernikovablog

 

Klasika. Začínám to už chápat.

Jinak, myslím si naopak, že Taylor velká zpěvačka již je dávno. Právě svým odkazem svojí (naší) generaci, který buduje upřímným sdílením toho, co prožívá, v textech, které x krát pomohly i mně.

Proto má to psaní smysl. Otevřete se, možná vás odsoudí, udělají si názor. Ale nakonec… to stojí za to.

Já vidím dobré texty jako obrovskou inspiraci a sdílení lidské zkušenosti, ze které se můžeme učit i my posluchači.;)

 

***

„… A nebojí se ničeho… Dokonce ani mě.“ 😀

***

 

 

 

Komentáře z Facebooku