Čas sklizně

wine_samhain_dark

Úroda letošního roku, včetně vína, je sklizena, uzavřena a oslavena.

Už nebude žádný další stejný rok, stejně hojná sklizeň.

Pomalu chladne stále ostřeji, přichází zima.

Podle slovanských tradic se povídá, že bohyně Morana přebírá vládu nad nastávajícím temným obdobím. Symbolizuje tajemství i nejistotu, jak bude probíhat zima. Co vše s sebou tentokrát odnese. S tím, co jsme získali během roku, musíme vyjít až do opětovného příchodu jara. Takže, jak jsme zaseli, tak jsme sklidili. Zapalujeme svíčky a zveme teplo ohně, který nás před nehostinnou Moranou může ochránit.

Nacházíme se v čase, kdy můžeme zhodnocovat. Tím symbolickým „zasetím“ chápeme nejen činy, ale i myšlenky a chování. Osobně si nemyslím, že vždy, když se budeme chovat „určitým způsobem“, přijdou výsledky, které očekáváme. Ale i když ne, tak je to o hodnotách, které si potřebujeme vynést na světlo, ujasnit a myslet na ně. A podle nich jednat.

Podle Bible existuje sedm hlavních hříchů. Dovolila jsem si je zde, pro připomenutí, uvést: 

 

  1. Pýcha
  2. Lakomství
  3. Závist
  4. Hněv
  5. Nevěra
  6. Nestřídmost
  7. Lenost

 

Takže schválně, které jsou ty vaše?:-) A co vás k tomu vedlo, abyste takoví byli? Je psáno, že duše se může vykoupit tak, že se naučí přesnému opaku.

Udělejme si na sebe během tohoto krásného podzimního období trochu času. Cením si času i lenosti, protože je v nich obou potenciál.

 

 

Laskavost

 

apple

Pro mě je letošní zhodnocení docela jasné. Pro mě osobně magická schopnost, kterou je laskavost, dokáže zjemnit náš každodenní život. Dlouho to nebyl můj šálek čaje. Ale už začínám chápat tu sílu. Bez umění laskavosti není sebelásky.

Jako změnu, kterou jsem si nastavila, je začít se učit laskavosti. Zůstat upřímná a zabalit to do laskavosti. Nebo být radši potichu. Naučila jsem se konečně i to, proč nelze být za každých okolností ke všem upřímná. Je to dar, který všem nepatří. A v záměru laskavosti vnímám obohacující význam.

Když víme, že jsme laskaví, předáváme svou formu, a ohrožení mizí.

 

Věřím ve změnu, i co se týče vlastností člověka. Nejsme tak jasně definovaní, jak si myslíme. Máme tolik polarit, reagujeme na přítomnost a chování lidí kolem nás, že je těžké znát sama sebe kompletně. Je to výzva, která ale může trvat celý život. Je to nepřetržité poznávání i vývoj, pokud chceme.

Laskavost, tzn. laskavý způsob sdělování informací o druhém směrem k druhému, empatie, posiluje a udržuje vztahy k druhým i k sobě.

Osobní zkušenost s laskavostí mi otevřela oči, protože jsem pochopila tu sílu. 

Že otevírá dveře k druhému tam, kde by jinak zůstaly zavřené.

Nemůžu někomu vyčítat, že mi nic nesděluje, když jediné, co dělám, je, že nadávám a rozčiluji se, proč se mnou nechce mluvit?:) Proč se to nikam neposune? Přitom je lepší se zeptat, proč by to ten druhý měl pro mě dělat a něco mi říkat, když jednám tak, že vše vím nejlíp.

A to samé v poradenství, v jakékoliv praxi, kdy chci dát najevo, že si té spolupráce s druhým vážím, že vím, proč jsem tam já a proč je tam on. Že mým úkolem není druhého soudit. Protože já nejsem lepší než on.

Když chci něčeho dosáhnout nebo druhého o něčem přesvědčit, tak je na mně, abych projevila pochopení jako první. A ne naopak, jak je zvykem:)

 

Zlom pro mě přišel v okamžiku, kdy jsem tady veřejně přiznala svůj finanční deficit a problémy, které jsem zahrabávala pod koberec, protože „se vyřeší“: až budu úspěšnější a lepší v práci… až se mi začne dařit… až budu mít více peněz.. až budu umět… až budu bydlet.. Jenže jsem pak pochopila, že k tomu nikdy nedojde, pokud budu pořád dělat to, co mi nefunguje. Vlastně jsem celou dobu dělala to, co jsem si říkala, že já nedělám:) Zanedbávala jsem vlastní pohodu, protože jsem si myslela, že to vyřeším něčím zvenku nebo „až později“. Fungování v systému bylo důležitější než já sama. Tedy pro všechny kromě mě. Úspěšné bylo, že jsem se rozhodla pro změnu, že už to chci jinak. Navenek jsem neúspěšná, ale pro sebe – jsem se stala úspěšnou.

 

Pustila jsem to. Nestalo se „nic“, svět běží dál, tedy až na mé vnitřní změny a změny lidí, se kterými chci trávit svůj budoucí život.

Laskavost v tom hraje velkou roli. 

Našlo se až příliš mnoho lidí, kteří si na mně začali vylévat své vlastní životní mindráky. Jen proto, že jim připadalo, že já jsem dole a oni jsou výš. Najednou jsem to pochopila, proč za mnou chodí…

Mé zmatení tedy částečně zapříčinila i výchova, protože jsem se pohybovala napříč různými majetkovými skupinami, a musím říct, že jsem se nikdy necítila nějak extra znevýhodněná vůči nim kvůli statusu, brala jsem se za jim rovnou, protože jsem se s nimi dokázala bavit. Mi sice vadilo, že nemám na nic peníze, ale to byla jen čistě má nespokojenost – z okolí žádné podněty nespokojenosti nechodily a minimálně na oko bylo vše ok. Tak jsem byla vychovaná a byl to dar, protože ani teď nejsem člověk, který má stres z toho, že má jednat s někým významným. Jsem na to zvyklá. Jednám se všemi stejně – dokáži seřvat úplně každého:) (někdy je to tedy naopak, někdy vůbec – spíš jde o myšlení, kdy jsme především lidi, a „máme své dny“, emoce, nastavení, potřeby, klady, zápory)

Proto ta laskavost. Je to láska, je to balanc.

Nikdy jsem se extra nepozastavovala nad svým chováním (resp. znám příčiny), takže jsem udělala chyby, které mě mrzí. Nerespektovala jsem sebe sama a to, že třeba s někým jednat nechci, neuměla jsem se poslouchat. Jindy mi to přišlo vhodné.

Čímž ještě více vyzdvihuji laskavost.

Přestože jsem si nemyslela, že to bude až tak nutné (považovala jsem to za samozřejmost, ale.. spletla jsem se). Nikdy předtím jsem nepocítila to, že jsem na dně, ve smyslu chování druhých vůči mně. Téměř bych to definovala jako společenskou podřízenost:)

To byl jev, se kterým jsem vůbec nepočítala, a dost mi to komplikuje situaci:)

Laskavým chováním k druhým vyjadřuji, že si druhých vážím. Vím, že každý jsme VÍC. Nehledě na momentální situaci, která je jen útržek z příběhu, který byl a bude.

Tak proč to druzí nechápou? Proč mě nenechají být? Ptala jsem se.

Jenže, ve skutečnosti je to jedno. Pokud druhý nevidí ve vás hodnotu, je jedno, jestli jste „nahoře“ nebo „dole“. Prostě se k vám bude chovat určitým způsobem. Vyzdvihne nebo poníží.. prostě tohle není věc, kterou definují druzí nebo náš status. Ale kterou si definujeme hlavně my sami, nehledě na druhé lidi.

Laskavost vyzdvihuje a přináší dobrý pocit. To, co je rozhodující v tom, když chceme někoho podpořit. 

Můžeme vidět na druhých to dobré nebo to špatné. Chci vidět to dobré. 

Podávat negativní věci kompetentně – tzn. laskavě.

A když už mám přijímat kritiku, tak ji chci přijmout s pochopením a aspoň minimální empatií druhého. Protože to vytváří dobrý pocit, ať už je obsah sdělení jakýkoliv. Konstruktivní kritika.

A začínám toužit po tom stejný druh kritiky – zpětné vazby – i nabízet.

Protože toto jednání má hodnotu. Upřímnost obalená do laskavosti má hodnotu.

Pouštět si „ústa“ tak, jak mi to zrovna přijde, hodnotu nemá. I když i tehdy je nutné znát nuanci.

Rozhodla jsem se nepustit už do života žádnou sžíravou kritiku. Ani jako bezdomovec – nebudu to poslouchat:) 

Nechci kolem sebe lidi s výčitkami. Stahuje to dolů, že pak už sama neumím nic jiného než opakovat to samé. Zapomenout na lásku…

Pokud si druhého nevážím, nebudu s ním jednat. A nenechám se sebou jednat. Prostě – laskavost je základ.

Jsem ráda, že se mi to, prostřednictvím různých lidí, v životě připomnělo, že už vím lépe, proč se o laskavost snažit.

Není to o tom být milá, i když to tak necítím nebo je mi špatně.

Spíš se odprostit od negativity a chovat se jako partner.

Udržet pohodu, která napomáhá k příležitostem i dalším výdělkům a úspěchům.

 

Když píšu o zhodnocení roku, co jste se letos naučili ve vašem dobrodružném životním příběhu? 

 

Příběhy pro zimní večery

candle

Kdybych si mohla vybrat, jak chci strávit konec letošního roku, nejradši bych chtěla naslouchat něčímu povídání a příběhům. Pokračovat, aspoň na chvíli, v lidové tradici, kdy se lidé prostě sešli a trávili čas víc doma. ( I proto, že byly cesty od chalupy k chalupě zasněžené.) Vymýšlím spoustu vlastních příběhů, ale chybí mi naslouchání.

Chybí mi tu dobří vypravěči. Ti zvláští mágové, kteří vypráví v příběhu to, co zrovna potřebujeme slyšet a vědět. Zajímá nás to, protože rozuzlení nás obohatí o zkušenost, jak se vrátit na správnou cestu. Jenže my radši nějak fungujeme a na sdílení našich životů, natož na jejich formu, „nemáme čas“.

 

 

 

 

Komentáře z Facebooku