Co mě učí programování

evacernikova_blog_programmingmind

Začít se vzdělávat a učit s technologiemi bylo snad první správné rozhodnutí v mém životě. Jsem za něj skutečně vděčná, protože je to neutuchající zdroj zábavy, poznání i osobního rozvoje, a to zvláště pro ženy. Právě proto, že je to tak jiné. Co přesně? Úplně všechno!

 

Denně mi proběhne hlavou tisíce myšlenek, přemýšlím všude a o všem. Mám hodně dobré nápady a mám jich hodně. Navíc jsou praktické a většinou se dají i použít, což bývá často výhra. I když to můžete považovat za náhodné myšlenky nebo „štěstí“, není to tak. Než zveřejním nějaký nápad, promýšlím ho, překvapivě. Protože ne, nechci se ztrapnit něčím, co je nesmysl, nechci jen plácat do vzduchu (i když se občas nevyhnu ani tomu, protože – třeba ty moduly – nedokážu s nimi teď hnout!) Co si o mně kdo pomyslí… zase pěkně kecá! 🙂

Hlava plná myšlenek si žádá speciální zacházení. Naučit se správně myslet. Přestat s rozvětveností milionu témat najednou… přístup, se kterými v technickém oboru moc nepochodíte, protože v tomto světě vládne logika a jasný úsudek. Na druhou stranu jsem na logiku docela dobrá, a pokud ji mám používat, tak mě baví.

Vaše myšlení dostane řád. A to ze začátku bolí.

Zjistila jsem, že do té doby jsem snad ani pořádně nepřemýšlela:)

 

1. Dát myšlenkám strukturu

 

Počítačový program zpracovává sekvence příkazů tak, jak jdou za sebou. Musíte je tedy poskládat tak, aby vám počítač vrátil výsledek, který chcete. Máte záměr a plánujete kroky k němu. Je to rutina, která po čase přechází i do jiných oblastí komunikace sami se sebou i s druhými.

Pro mě osobně není nic nepřirozenějšího než tento typ myšlení. Proto je to tak zábavné:) Slovo „struktura“ byla u mě pouhá teorie, hlavně v případě myšlenek. Snaha být kreativní a sbírat inspiraci tady i támhle se zde dostává do úzkých, protože najednou potřebujete jasný směr, vstup a výstup.

Takže strukturovanost.

 

2. Nebát se dělat chyby

 

Programování vás odnaučí přílišné pečlivosti, protože bez errorů to prostě nejde. Nemůžu přemýšlet o tom, jestli vše dělám správně, častokrát je lepší prostě něco udělat a pak si přečíst chybovou hlášku. Pro mě je tohle věc, která mě normálně deptá, protože já žádné chybové hlášky číst nechci! Chci udělat vše pro to, abych se jim vyhnula a měla to správně hned napoprvé.

Jenže pokud jsem se to chtěla naučit, musela jsem se smířit s tím, že se po mně chce spíše to, abych uměla řešit ad-hoc problémy. Předtím jsem se spíše vyhýbala problémům a snažila se dělat vše správně. Teď je umím řešit.

Programovací skill a zkušenost má vzrůstající hodnotu s každým errorem, který uděláte. Perfekcionismus prostě nevytvoří kvalitního programátora.

 

3. Soustředěnost

 

Koncentrovanost, maximální pozornost na danou činnost, na to, co chci udělat a jak to dělám. Prostě mi nevychází kapacita na přemýšlení o čemkoliv jiném. Je to pohlcující, tvořivá práce, která dokáže zabrat moře času.

 

To, co tím chci říci, nemá být žádná hluboká myšlenka. Jen seznam praktických důvodů, proč se věnovat dané činnosti nad rámec toho, že to je a bude in. Nebo že je zde příslib bezva ohodnocení. Dovednosti, které se díky této činnosti naučíte, využijete. Vím, že dokáží vést k efektivnějšímu zacházení se životem a námi v něm.

 

Děkuji za pozornost:)

 

Komentáře z Facebooku