Lev a lvíček:)

lion

Co mi naposledy pomohlo se zvednout?

 

Byla to představa lva dohlížejícího na lvíčka, který se snaží chodit – běžet – sám, ale stále zakopává a padá. V jednom okamžiku chce udělat tu samou chybu, co předtím, neumí to ustát. 

Pak si ale vzpomene na lva.

Když zbystří, že na něj kouká lev, vzpomene si i on sám, kdo je a co chce, uvědomí si tu zodpovědnost a důvěru, kterou do něj lev vkládá, a rozhodne se jinak.

Najednou ví, že stejnou chybu už nesmí dělat.

Že by tak zradil nejen sebe, ale i lva.

 

Nevím, jak je to „technicky“ možné, ale prostě jsem se v pondělí probudila s touto představou. A co víc, to uvědomění, které tu představu doprovázelo, bylo hrozně silné.

Napadlo mě jen, že: “Tohle je přesně TO.“ (omlouvám se za tu abstrakci:)

Přesně ten druh podpory, který mě zvedá, který dokáže i s mou vlastní sebedůvěrou téměř nemožné. Došlo mi, jak přesně chci pomoci, a jak má vypadat výsledek.

 

Jak moc nám pomáhá, když cítíme, že nemůžeme zklamat „velkého lva“, někoho, kdo nám dal důvěru, že to taky zvládneme a jednou budeme tam, kde on. Odolat pak nástrahám a chybám je mnohem snažší. Protože zaprvé víme, že jsme na správné cestě. A za druhé, někdo na nás dohlíží. Nenechá nás padnout.

To, že někomu na nás záleží tak moc, že nás prostě hlídá.

 

Tohle nemá to nic společného s kontrolou a odevzdáním našeho života do rukou někoho jiného, kdo to „vyřeší“. Není to ani o zodpovědnosti tak, jak ji většinou chápeme. Je to spíše o chtění a poutu.

 

„Já tě padnout nenechám.“

 

Úplně mě to dojalo. JO, tohle chci někdy zažít!

 

lions

 

Důležitost silného zázemí pro nás.

 

Mít nějaké jištění hraje naprosto zásadní roli pro náš růst a progres.

Sama vnímám výsledky, které člověk má, když má pocit podpory, nebo ne.

Ta škála úspěšnosti „boje se životem“ asi může být široká, ale vím jedno.

Že má pro mě životní smysl se snažit o to, abych to silné zázemí uměla jednou předat, proškrábat se k vlastnímu úspěchu a být na té správné straně.

Možná to bude celoživotní proces.

 

Ale ze silného zázemí vychází ještě silnější sebedůvěra, kterou si sami nemůžeme dát. Je to něco krásného, za co stojí žít, co se nosí v sobě.

 

Na okamžik jsem „nepochopitelným“ způsobem ochutnala něco, co mi poskytlo vhled.

 

Vím sama dobře, jak ohrožující je situace, kdy se dlouhodobě spoléháme jen sami na sebe. Kdy jsme na začátku a nemáme ani informace, zdroje, nic… Jak jsme ovlivnitelní tím, co nám kdo říká, vztahy kolem sebe…

 

Jak ten vnější svět dokáže rozhodit, smést z cesty, zpochybnit, znejistit, úplně rozložit. A první je to většinou tak, že se necháme… Vidím, jak jsme na začátku zmatení, protože to zázemí nemáme, tak nerozlišíme, co je pro nás to správné. Nerozhodujeme se správně.

 

Lidi nás soudí a hodnotí, přichází a opouští, především kvůli sobě, ale mít  ty podklady nutné pro naše kroky vpřed, to je to, co se počítá.

 

Tak proč je pro nás takový problém si to silné zázemí tvořit?

 

Já ho tady prostě nevidím.

 

A když trochu odbočím, tak pro mě jako pro holku je to obzvlášť náročné, když musím fungovat tak dlouho, převážně v mužské společnosti, ovšem bez jediné relevantní pomoci (rozumějte ke zlepšení mé situace či štěstí:) za celých těch x let.

Za celou dobu to jaksi nikdo nereflektoval, a to včetně mých „přátel“.

Kromě toho, že si za spoustu věcí jistě můžu sama, tak jinak mě to, co zažívám, i dle situací jiných lidí, co tady pozoruji a slyším, a i kdyby jen dle toho, co zažívám poslední půlrok v otázce bydlení v Praze (a nejsem zdaleka jediná), začíná docela zarážet.

 

Mimochodem, proč je tady (v Praze) tolik maminek s dětmi, které nemají kde bydlet?

 

Že musí přijímat nabídky, které občas fakt nechcete?

 

****

 

Proč, přestože se tím netajím, že chci vydělávat tak, aby mě to uživilo, dělat něco jinak – tak mě drtivá většina okolí nejenže nepodpoří, ale ještě potápí svým přístupem a negacemi? (“ Když je přece v tom „mínusu“, tak jí ještě nandáme…“ 🙂

 

Skutečnou podporu někoho dalšího pro můj život – tak to bych konkrétně u sebe nespočítala ani na prstech jedné ruky.

 

****

 

 

Silné zázemí, které je tvořeno lidmi, kterým věříme a kteří pro nás mají hodnotu a my pro ně, tohle je potřeba hledat a tvořit.

Není to nic, co se dá zorganizovat, urychlit, uměle vytvořit.

 

Ale lze mít vztahy na bázi:

 

nezávislost – srdce – respekt

 

***

Poslední dobou si říkám, že nevím, proč to sem vlastně chci psát a jestli to má cenu. Vím ale, že kdybych to sama četla, pomohlo by mi to v ujištění se, jak to může vypadat, když má jeden pro toho druhého hodnotu. Pro mě velká inspirace.

Né, že by zbytek knihy nebyl zajímavý:)

TSM_gustav_mistrik_copyright

Zdroj: MISTRÍK, Gustav. Transakční syntéza METILA®, 1. vydání. UK: People Global Limited, 2016, 130 s. ISBN 978-80-270-0172-9.

 

Zjistila jsem, že je jedna věc, která odlišuje to, jak se k sobě chováme v různých sociálních skupinách, to, jak nám na sobě záleží. Jak vnímáme svou hodnotu mezi sebou.

 

Bezpečnost

 

Je potřeba k tomu ještě něco dalšího psát? 

 

***

Nevěra (vědění, že já bych někoho moc chtěla, ale on si váží někoho jiného, vidí hodnotu v někom jiném, dělá s ní to, co jsem chtěla dělat já) pro mě osobně byla jedna z nejlepších životních zkušeností.

Probralo mě to.

Abyste to pochopili – nejsem pro a neuznávám nevěru. Nemám důvod zůstávat. Ale i na tuto jistotu jsem přišla právě a jen díky ní. 

Probralo mě to ze snahy být jedinečná a dokonalá. Začala jsem konečně žít a bavit se:) Protože, pokud se mnou někdo chce být, tak se mnou bude. Neexistuje „správně nebo špatně“, jestli něco dělat budu nebo nebudu. Vůbec na tom nezáleží:)

Není se čeho bát, chápete to?:)

A i následující životní kiksy mi to jen potvrzují. Že jediné, co musím udělat, je být sama sebou. Že to, co chci, je možné. Že mě někdo může chtít přesně takovou, jaká jsem. A že jedinou mojí prací je taková zůstat.

 

Nepotřebuji být jedinečná

 

nechci někoho, kdo se ke mně chová královsky, ale k ostatním ženám jako idiot:)

Protože se cítím být taky ženou.

 

Já sama se cítím hlavně jako žena – a pak až ty další věci zatím..

Proto to takhle prostě nechci.

On má být ten, který přichází, ne naopak. A nemůžu se koukat na to, že tady nefunguje ochrana pro jiné ženy.

 

 

 

 

Komentáře z Facebooku