List přání

wishlist-eva-cernikova

Původně jsem chtěla psát o #Metoo, o předsudcích, o mých kariérních chybách, o zakomplexovaných ženách a mužích, o kráse a o hlouposti ( a jak to stále rozdělujeme na jedno nebo druhé, aby si někdo nepřišel ochuzen;). Píšu to dílo proti šovinistům už 8 měsíců! Nakonec tomu osud chtěl jinak.:) Své nářky a sebelitování tak dopřeji jen pár vyvoleným, kteří smí trpět se mnou v teple domova.:)

 

Hloupý je člověk, který nezná a neví.

Jenže já znám a vím, sama mám vhledy a rychle chápu. Chci znát. A dokážu velmi rychle vidět rozdíly.

Nepotřebuji na vše vlastní zkušenost, abych našla.

Vysvětlovat je potřeba lidem, kteří sami nepřemýšlí. Pak je třeba říkat a opakovat dokola, jak věci fungují. Učí se z řeči. Ne ze zájmu o pochopení. Mluví to, co mluví jiní. Protože oni by sami dál ani nešli. Jenže taková já nejsem;)

A pokud se zajímáme a získáme informace, nejsme už hloupí, protože svou hloupost odstraňujeme a nahrazujeme věděním. Jen ty informace musíme použít!

 

***

Dostala jsem nabídku, která se neodmítá:

„I kdybys byla hloupá, tak mně to nevadí! Vážně. Já tě budu chtít i tak!“

Bože, … skoro bych na to řekla Ano.:)

***

 

Kolik toho, co ve světě vidíme, je jen dojem. Kolik našich úsudků, kolik denních rozhodnutí stojí na dojmu.

Proč žijeme v dojmech?

Je Matrix skutečný?:) Tvoříme si imaginární svět po celém světě, žijeme ve světě dojmů:)

Vytvořit dobře celý dojem čehokoliv je 90% úspěchu, ne-li více.

Naopak, pokud někdo budí dojem jiný, je často předem odsouzen.

Takže, je dobré vědět o sobě, jaký dojem budíme. A připravit se na to.

Vysvětlovat, argumentovat, rozbíjet dojmy.

Bránit se dojmům jiných lidí. Ještě předtím, než je samotné vůbec napadnou, natož vysloví.

No, ještě o tom stejně napíšu někdy příště. O článek s #Metoo vás neochudím:) 

 

A protože už nechci, aby se mnou (nade mnou) vyhrávaly ženy (jasně, i muži), které nejsou mentálně, fyzicky ani psychicky lepší než já :-p, kteří si na mně potřebují dokazovat své méněcennosti a komplexy (ala Kdo je tady nejkrásnější? a podobně:).

Děje se to vždy, když neposlouchám svou intuici a sebe sama.

Ne vážení, nerespektuji vás, právě proto, že věříte předsudkům a nepravdám, jen proto, aby vás kopaly do zadku, protože jinak byste se o nic nesnažili;).

Ovšem, vás můj názor vůbec nemusí mrzet, neboť vy jste ve svém životě úspěšnější než já.

 

What a woman!!!

Stojí za to vzít si příklad. Jen obdiv, být tam, kde ona, s těmito začátky. Vím, moc dobře, jak je to těžké, a kolik z nás to nedává… Tady nejde o úspěch. Ale o „koule“ úplně jinde;)

 

Nechci už být obětí ješitné sebelítosti a žárlivosti jiných žen.

Resp. chci se na to umět vykašlat. Vytáhnout drápy, když se mě někdo snaží podvést nebo nade mnou vyhrát. (A pokud působíte hloupě, nebo vás o tom druzí přesvědčí, že takoví jste, budou to dělat – moje vlastní zkušenost:)

A tady zase platí staré známé rčení, že zajdou jen tak daleko, jak jim to dovolíme.

Inteligence je pro ošklivé ženy často jedinou zbraní, kde se považují za víc (hodné lásky a pozornosti), otázka však je, co to vlastně je, a zda jí většina z nich skutečně disponuje, přestože si myslí opak (protože být krásná i inteligentní je přece nefér! To nejde!).

Přitom ta největší výhra je být v pohodě.  I s množstvím krásy a inteligence, které nám bylo dáno. A nezměníme to.

 

***

„Blbost se stejně nedá ničím přetřít.“

„Tak jo, to znamená, že ty modré stíny, červenou rtěnku a růžové vlasy si vzít můžu?:) Co si o mně budou pak lidi myslet?“

„Blbosti.“

***

 

A i když jsem nechtěla a nechci soutěžit, protože mě to vyčerpává, je to dětinské a milion dalších důvodů, stala jsem se prvkem této soutěže.

Ne, už nechci, aby mě někdo používal k tomu, aby si sám něco dokazoval.

A ano, děje se to často! (Lidé nejsou tak hodní, jak si myslíme. Touha po moci je často větší než oni;))

Tohle se mi děje celý život.

Tedy do té doby, než poprvé uslyším tu posvátnou větu: „Tobě nemá kdo co závidět.“ Vím, že pochází od těch, co se sami vůči mně porovnávali a cítili méněcenně, tedy do té doby, než zjistili pravdu.:) 

Ano, konečně jste lepší. Schvaluji vám to:)

Ovšem ani tato nekonečná hra mě nezbavila myšlenek na „vítězství „, na celý tento „problém“. Triumfu postavit se za sebe, vyhrát argumentaci, dupnout si proti všem – a dostat to.

Nenechat se setřást ze hry jen kvůli dojmům ostatních, které se pak snaží podsouvat, dělat z člověka to, co si oni myslí, že je, než toho, kým skutečně je.

Vyjít ze zastření je to nejtěžší.

Hledání silných stránek je, paradoxně, zase jen naše zodpovědnost. 

Proto to všechno testování. Tím se dá lehce projít, pokud člověk zná dojmy druhých. A pokud je člověk zná a chce škodit, tak všemi testy projde i tak;)

 

Lidé, co chtějí škodit, jsou znalí lidské povahy úplně stejně jako ti, co škodit nechtějí;)

 

Osobně si myslím, že testy nejsou testem. Jen pouhým odhalením, které může i nemusí dávat smysl a další prostor.

Takže si myslím, že i ve stavu nesoutěžení (resp. kdy my nesoutěžíme a chceme klid) bychom se měli naučit soutěžit. Protože život (a lidé především!) nás před tyto výzvy bude stavět. 

Až se naučíme lidsky spolupracovat a být v jednotě, tak to bude nadčasově takový zázrak, že si ani nedokážu představit, co se stane se zemí:) Bohužel tento ideál přímo odporuje lidské přirozenosti.

Možná se naše schopnost spolupráce změní postupnou evolucí 🙂 Budeme muset první přejít z Homo Sapiens (Sapiens) do Homo Sapiens III, než nám to dojde…

 

Nás lidi baví proti sobě stavět koalice a intrikovat. Mít „nepřátele“, kdo jsou proti nám, těm jediným skvělým a hodným. Je to totiž základ vztahů. 

 

Přináší nám to uspokojení a naplnění vlastní jedinečnosti.

Pak mi došlo, že je asi vážně pravda, že jen menšina lidí si dokáže uvědomit, že to tak není, že každý máme v sobě dobro i zlo, více pohledů, více situací, že často ani nejde o nás. Že ve skutečnosti není nepřátel. Pochopte to. Můžeme cítit velkou nenávist. Ale na světě není nepřátel. Jsou jen v nás samých.

Uvědomuji si to, protože mě lidé kolem mě do tohoto názorového schématu cpou, přitom jsem jej takový nikdy neměla. Snaží se však se mnou takto jednat, ale jediná otázka, kterou mám, je: Proč?

Dělají to:

protože jsou sami nevědomí…

nebo…

chtějí mít moc nad situací a sami umět obojí.

Chtějí rozvracet nahlodáním důvěry, přinesením jiného pohledu.. aby pak mohli spojovat ve svůj prospěch. Využívají této nevědomosti druhých lidí, kteří se pak takto znovu spojovat nechají… že nevědomí obětují své kamarády, protože uvěřili, že jsou jiní, než jsou… černá a bílá… bílá a černá… samozřejmě jde o původně plánované znovuspojení.

Tito lidé pak přejdou na stranu svých nových „vůdců“, aniž by si uvědomili, že právě možná obětovali své hodnoty a zásady, které neměly být porušeny.

Tito lidé vás chtějí natlačit do první kategorie, protože sami chtějí být v té druhé.

Vědět, kam patříme a kým jsme, je paradoxně opět jen naše odpovědnost.

 

Ve světě těchto koalic, manipulací a intrik je proto loajalita velmi důležitá.

Pomáhá zachovávat svobodu.

V dobru či zlu.;)

A můžeme mít tedy hodnotu – svobodu – která loajalitu převyšuje. I v tomto měřítku mi ale až teď dochází význam příměru

svoboda – odpovědnost.

Svoboda umět poznat. Svoboda umět se rozhodnout dle hodnot. A umět si to nést.

Ne, to fakt není pro všechny.

 

 

Wish list

 

Vždycky jsem si přála kluka s krásným autem.

Prý je to povrchní a časem to přejde.

Nepřešlo:)

kresba-auto-eva-cernikova-blog

(Akorát o tom, co to je krásné auto, se ještě nemůžu úplně rozhodnout:) 

 

A taky mentora.

Je to už víc než deset let…

A ano, © je to o výběru (protože na tuto větu má copyright někdo jiný, já bych se asi jinak ještě dlouho trápila:))

Loni jsem udělala chybu (zoufalá žena dělá zoufalé činy), která ale pro mě (a určitě i pro ně, naštěstí) byla tou nejlepší chybou v životě:) Nepřestanu za ni sobě děkovat. Za to, že jsem se odhodlala. Protože jinak bych nikdy nepřišla na to, co vím teď, nikdy bych si nebyla tak jistá jako teď.

Tápala bych nad zázrakem, který by se mi jen vzdaloval;)

Láskou:)

Která se možná vzdaluje i vám, kdo tohle budete a máte číst, protože jste tady…

 

Pochopila jsem, že ve správném vztahu mohu být šťastná a dostávat to, co chci. Že on bude tvořit situace, ve kterých budu vyhrávat. A i kdybych zrovna nevyhrála, tak vyhraji, protože on mi pomůže přetvořit tu situaci tak, aby to tak bylo. Bude podporovat před a oceňovat po.

Bude mít nekonečnou trpělivost.

Je úplně jedno, že děláte chyby, jste nevyzrálá, nemáte zkušenosti, jste závislá, nevíte, jak se rozhodnout… tohle všechno může být nepodstatné, protože on i tak bude při vás. Počká si, až vám věci dojdou, a bude v to věřit… A celou tu dobu s vámi bude! Bude se přizpůsobovat tomu, jak rostete. A u toho vám plnit přání a úspěšné milníky;) Bude to radost. Jakoby náhoda, kterou pro vás láskyplně připraví.

Budu první a nechá mě být první, i přesto, že někdo může být lepší, tak mě bude chránit před útoky, protože mi věří, neshodí mě, ale bude za mnou stát.

Bude věrný a naprosto loajální (ano;) Nikdo (ani žádná kráska;) nezničí to spojení mezi vámi.

Je to vaše jistota. Tím jsem si jista;)

Už nebude žena, na kterou byste žárlila. Protože všechny ženy budou žárlit na vás. To je další základní znak, že je něco jinak.

(Problém spíš je, že 98% párů nežije v lásce, není to ten „pravý“ partner.. je to jen kompromis či nějaký partner atd.;) Proto to nefunguje;)

Chce a má zájem na tom, abyste byla úspěšná. Bude vám k tomu připravovat půdu, vaše slabiny jako by nebyly.

(A přestože nejsme stejní a to, co dělá jeden, nikdy ten druhý neudělá totožně… tak v lásce jsme stejní. A já jsem nesmírně ráda za své slabosti, které mohu překonávat, za veškeré zkušenosti, za to, jak to je… že mám příležitost z toho neskutečně moc těžit. Jako jedna z mála žen.. já nestojím o moc;)

A především, budou ho zajímat vaše emoce. Resp. nebudou to jen slova, že chce, abyste byla šťastná. Ale prostě vy budete. Každý den.

Kde je láska, tam je všechno možné.

Můžete mít muže, co vás miluje, a není to jen zvyk.

 

Píšu to, protože vidím kolem sebe jen „realisty“, co si stěžují nebo mají starosti s partnerem (?). Vidím chabé vztahy, které především nejsou pevné. Jen prostě jsou, protože je to lepší, než být sám.. (?)

 

Stojí za to vyčekat si to, co si skutečně zasloužíme.

 

P.S. Pokud se chcete naučit, jak si lépe a více plnit vlastní přání a jak zjistit, které je to vaše SKUTEČNÉ přání, to ze srdce.. zkuste zavítat třeba sem.

 

Přeji vám krásné svátky, Vánoce a nohy v teple.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře z Facebooku