Nejsem královna. Jsem princezna!

nejsem-bohyne-killer-ehm

„A nejsem ani žádná Bohyně! Dokážeš to konečně už pochopit??“

Tak se tak, proboha, přestaňte chovat.

Tohle je lekce partnerství, ne tvoření z druhého něco, čím není. Piedestaly a růžové brýle.

 

Dobře, nejsem tedy královna. Ale jsem princezna. A proto nemusím dělat vůbec nic.:)

Tak kolikrát vám to mám ještě vysvětlovat?

 

„Ale néé, takhle to být nemá!“

Všichni jsou vážně pitomci.

Nasadím tomu korunu.

***

vtipek_blog_evacernikova

***

 

Můj pradědeček ještě ve svých devadesátidevíti letech říkal babičce „bobečku“. 

 

A kdybych to neviděla, tak tomu nevěřím. Na délku jejich vztahu jsem si musela vzít kalkulačku. Vychází to tak, že byli spolu přes osmdesát let. A pak, že to nejde. Čím starší byli, tím více si sebe užívali.

leto-eva-cernikova-blog

Další jedna z mála věcí, kterou jsem si dokázala odnést z dětství. A taky jsem viděla pohled, na který nezapomenu. 

Když umřela babička, tak v dědově tváři se najednou projevily vrásky za předchozího snad půlstoletí, co vypadal vážně dobře.

Celý jeho život se projevil ve tváři prakticky přes noc, kdy ztratil babičku. Tuto proměnu považuji také za „rozumem nevysvětlitelnou“. Najednou to byl úplně jiný člověk, najednou zhasínal rychle i jeho život.

 

On dosáhl za První republiky v České Spořitelně docela vážené pozice, přestože podle jeho slov „nedokončil ani obecnou školu“. Ale vždycky měl pro každého něco pozitivního a navíc byl velký diplomat. Tedy plus milion dalších detailů.

Byl to on, kdo dokázal sjednotit (aspoň na pár minut) rodinu k okamžikům harmonie.

Takže nemůžu tvrdit ani to, že by to byly u nás ženy, kdo stmelovaly teplo rodinného krbu. Protože spoléhat se v tomto směru na ženy, nedopadlo by to:)

Ovšem, co dělala babička, mi bylo vždy celkem záhadou. Bohužel jsem se jí nestihla zeptat. A už se to nikdy nedozvím. Dneska bychom asi řekli, že nedělala nic:)

Jasně, starala se o domácnost, ale nijak extra. Děda, když byl doma, se taky staral o většinu chodu. A staral se i o babičku. Myslel na ni, a protože to dělal on, museli jsme to dodržovat i my.

 

Babička prostě „jen byla“. A někdy na začátku asi i pracovala:) Zároveň šlo o nejhezčí vztah, jaký jsem kdy viděla. Mezi nimi to bylo celé jen o tom, že to dělat pro sebe chtějí. Láska mezi nimi, o kterou dokázali pečovat.

 

Pokud byste rádi ve svém životě přivítali podobný model, nebo si jen přejete být více doma, vyjít z kolotoče, méně pracovat atd., nezapomeňte se zaregistrovat do mého newsletteru. Budu vám tam posílat tipy a informace, z čeho a jak si můžete generovat své pasivní příjmy, abyste postupně dosáhli svobody a možnosti pravého volného času, který budete moci využít pro sebe a vaše blízké. Další kroky už budou na vás.

Těším se na vás.

 

 

 

 

 

Komentáře z Facebooku