Poslední noc Ega

munich-eva-cernikova-blog

Bože, už nechci žádný plán.

Víš, píšu knihu, ruším schůzky, nevím vůbec, co bude.

Proč žádný z mých plánů, vůbec mě nevzrušuje nadšením?

To, co chtěla jsem – z toho se mi teď chce zvracet.

 

Úspěch? Kde a co?

Ne, nechci být jako oni.

Proto jsem přece odešla. Chtěla jsem žít po svém. Prosadit se po svém.

Ale nakonec vidím, že je to jako odporná volba.

Zůstat ležet a udělat tím svůj život zbytečným.

Nebo vstát – a být jako oni.

Jako ti zakomplexovaní lháři, co si musí pořád něco dokazovat, poměřovat a soutěžit, dokud si nepotvrdí, že jsou lepší. Pak dají pokoj – jsou už na výši.

Dementi.

***

Lži, podpásovky a fauly. Vlastní strategie. Zavřené oči, slepé jití za svým cílem. Omezenost a primitivita. Která se schovává za etiketu a status, do kterého příště naplivu jim….

I když už vím, že udržet se musím…

***

Jasná definice toho, co bych chtěla? Jinak není právo žít.

Jistota je více než pravda – než druhý člověk a jeho pravda.

Ne Bože, chceš po mně, abych byla jako oni? 

Mám za nimi jít?

*** 

Kdo přiznává vlastní úspěchy, nemůže být poražen.

Vlastně, ani to nemusí být jejich úspěchy. 

Stačí, když jejich ksicht, který svádí na mne, co sám je, vysloví to první tak, aby rozuměli, jejich a svou řečí…. pak i dement na výši může být. (Nejde jen o IQ, co mi tu vadí, i když i to hraje roli – jak málo je skutečně chytrých, co bystrý mají úsudek.)

 

Nenávist, komplexy, frustrace.

Jsem poražena. Jejich jedem, který sami do mně stačili vsát.

***

Elita?

Nebo sráči a arogantní čuráci?

***

Ne, nechci být jako oni.

***

 

Jsem Všechno a jsem Nic.

Jsem tu pro tebe.

 

Jsem jako spolupráce.

Umím s tebou souhlasit. Umím mít i názor, pokud o něj stojíš.

Jsem jako pochopení. Nemusíš mi vysvětlovat.

Jsem lepší než nejlepší přítel – jako pohodlný šedý svetr, budu s tebou.

Nevšimneš si mě ani – a budeš se cítit komfortně. 

Ale, když budeš chtít něco říct, tak já budu vedle tebe – poslouchat a věřit tomu, co říkáš, že to říkáš ze srdce a tak, jak to cítíš.

Jsem jako to, co nedokážeš popsat.

Jsem společnost, která tě vtáhne věrně.

Jsem jako tvá samota, která jediná ví o tobě všechno.

Prohlédnu tě.

Neříkám nic.

Jsem to, co chceš mít, a nevíš, kde to najít.

 

Ať jsi kdekoliv, půjdeš za mnou.

Protože chápu už to tajemství.

Můžeš mít všechno na světě, bohatství, slávu, postavení, vděk lidí, ale jednou se zeptáš, zda to stálo všechno za to?

Když nemáš mě?

Když tam, na-hoře nejsi se mnou?

 

munich2-eva-cernikova-blog

 

Ne, příteli odpovím.

Pochop už a dojdi dolů…

 

 

 

 

 

 

Komentáře z Facebooku